Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
K PRIMORDIAL ma dostal vynikajúci koncert v Košickom Collosseu, ktorý incidoval s vydaním ich aktuálneho albumu. Kapela sa na svojej hudobnej ceste vypracovala vo veľmi osobitý zjav na čele s charizmatickým frotmanom s uhrančivým vokálnym prejavom. Do škatuľky „pagan" sa im podarilo vtlačiť osobitý rozmer tajomnej a atmosférickej hĺbky bez použitia akýchkoľvek umelých a prostriedkov mimo kovový žáner. To chce obrovskú dávku kreativity hudobnej vyspelosti a citu pre kompozíciu. „Where Greater Man Have Fallen“ mi príde do seba zahľadený a nekoncentrovaný, i keď silne atmosférický.
Pritom na novinke nie je potrebné ísť do hĺbky, aby bolo jasné že sa tu tentokrát deje niečo veľké. Problémové miesta z minulosti zmizli, kapela sa sústredila na esenciu samej seba a túto pretavila do veľmi premyslených skladieb, kde sa tento raz nenachádza nič zbytočné. Len číry extrakt PRIMORDIAL, to znamená silná a veľmi špecifická atmosféra osobitne vtkaná do každej piesne. Všade sa je pritom možné niečoho chytiť a rovnako je možné hľadať silné prúdy pod povrchom. To všetko sú znaky excelentného diela.
Výborný úvod prekvapí nabrúseným zvukom a hneď prvá skladba sa nebojí veľmi organicky pracovať aj s blackmetalovou klepačkou, gradujúc tak svoju pointu. Osobitnou kapitolou, ktorá ma chytila za srdce je „To Hell Or The Hangman“, ktorá vo mne obzvlášť zarezonovala v živom prevedení a unikátnym nosným melodickým motívom, ktorý sa určite stane koncertnou klasikou. Na druhej strane spektra je emotívna „Stolen Years“, ktorá podtrhuje maximálne pochmúrnu náladu albumu. Tá kulminuje v ťažkotonážnom závere „Last Call“, za ktorú by sa nemuseli hanbiť ani MY DYING BRIDE vo svojich najlepších rokoch.
Hudobný zážitok umocňuje dotiahnutá produkcia a skvelá kompozičná výstavba, ktorá znamená že každá skladba zostáva osobitým príbehom. Jedným z dominantných faktorov je výrazný Averillov spev, ktorý ma v hlase všetko a v mojom rebríčku sa mu ťažko nejaký vokalista vyrovná. Že to naživo dokázal dať úplne rovnako presvedčivo, len dokazuje jeho veľkosť v tomto smere. Výrazná, no neprehnaná expresívnosť, zúfalstvo a sila, to všetko tam je v širokom spektre tónového rozsahu s osobitou dávkou charizmy. Hudobne však zvyšok albumu v žiadnom prípade nezaostáva, ale tvorí silne previazaný, synergický hudobný celok s rovnakými atribútmi. Energické riffy striedajú uvoľnené atmosférické melódie a tomu sekunduje dobre namiešaná rytmika, ktorá skvele spolupracuje s náladami a motívmi.
PRIMORDIAL vedia presne kedy pritlačiť na pílu a kedy nechať vyznieť inštrumentálny motív, aby sa to do vás vpálilo s čo najväčšou intenzitou. Vo výsledku tak máme hudobné dielo, ktoré osobne staviam najvyššie v diskografii kapely, nakoľko ma s ňou nespája žiadna nostalgia. Okrem toho som si istý, že si „Exile Among The Ruins" nájde miesto aj v tohtoročnom TOP. A to veru pekne vysoko.
PRIMORDIAL prichádzajú s extrémne silným extraktom ponurnej atmosféry a energickej obrazotvornej hudby. "Exile Among The Ruins" je albumom, ktorý radím na vrchol ich diskografie a to znamená najvyššiu kvalitu po všetkých stránkach.
1. Nail Their Tongues
2. To Hell or the Hangman
3. Where Lie the Gods
4. Exile Amongst the Ruins
5. Upon Our Spiritual Deathbed
6. Stolen Years
7. Sunken Lungs
8. Last Call
Poněkud čistší produkce než dříve. Ale to kouzlo Nemtheangova dřevnatého podmanivého projevu tlačeného lesnickým traktorem "LKT 81 turbo" pořád funguje, ale jen ze začátku. S postupujícím časem (už od 4. -5 skladby) Irové působí unaveně a patrně se projevil vzpomínaný fakt, že šli do studia nepřipraveni (pokud si to tedy Rudi nevymyslel, jak se mu to občas uděje). A to se nesmí stát ani metalistům! K vrcholu jejich diskografie se nepřiblížili.
11. května 2018
Rudi
9 / 10
PRIMORDIAL ma takto bavili naposledy... božemôj, veď to je už viac než dekáda!
Úžasný album, pričom za zmienku stojí fakt, že do štúdia išli nepripravení a v mnohom improvizovali a dorábali veci na mieste. Silná kapela, mohutné nápady, nehorázna atmosféra a všetok smútok sveta v hlase speváka. Top nahrávka.
Další kapela se 4 křížky na krku a jen s několika málo řadovkami na kontě. Tato přichází po 20 letech a nelze od ní očekávat žádné novoty. Pěkně postaru zahraný thrashový sekec nabídne zručně seskládanou kolekci, která potěší a krev rozproudí.
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.
Daniel Cavanagh doslovne cituje svoju ex. kapelu a tento album je pokračovaním jeho poslednej tvorby. Jedná sa o príjemnú emotívnu a ľahko plynúcu nahrávku, ktorá síce nevybočuje z autorovej rady nálado tvorných albumov, ale tak nejak zahreje pri srdci.
PYRRHON svůj neortodoxně výstřední death metal plný vřískavé a disharmonické překombinovanosti možná konečně ukočírovali tak, že mi to začíná dávat smysl. Stále je to dost schizofrenní produkce na hranici stravitelnosti, ale tady již to dokážu ocenit.
Čím více "Absolute Elsewhere" poslouchám, tím více jsem přesvědčen, že tahle cesta není pro BLOOD INCANTATION tou správnou. Skladatelsky vysoce ambiciózní projekt, který však jako celek úplně nefunguje. Zatracování nezaslouží, oslavné ódy ale také ne.
Finský démon po 4 letech zase roztáhl svá křídla a svým hadím pyjem penetroval slunce. Basové a elektro podklady na hranici infrazvuku opět dominují dalšímu hypnotickému a fascinujícímu dílu. Vnořte se do jeho temnoty. Pokud tedy víte, jak na to.
Velmi pěkný metal vzor starší GOJIRA servírují na svém druhém albu kalifornští INTERLOPER. Navíc progrese a snad i energie je o dost více, takže věřím, že prvotní nadšení vydrží.